Vítejne v Hlodavčím světě

                                                 Myši a myšice

Rozšíření

Myšice lesní obývá lesy všeho druhu, jehličnaté i horské, ale můžeme je potkat převážně ve smíšených nebo v listnatých lesích. Vyskytuje se však i v parcích, remízcích, větrolamech, na podzim obydluje budovy u lesa a občas se dostane i do lidských obydlí, kde může požírat potraviny a natropit menší škody. Pokud se jedná o početnost druhu, je myšice lesní nejpočetnější savec po norníku rudém, ale populační hustota kolísá nepravidelně v závislosti na úrodě semen, nejvíce 60 ks/ha v lužních lesích, 6 ks/ha v horských smrčinách.

Myšice lesní žije od východní Francie, Itálie a jižní Skandinávie po Ural, Kavkaz, Malou Asii a Blízký východ, ostrůvkovitě se vyskytuje v jižní Anglii, Pyrenejích a na mnoha ostrovech.

Popis

Od myši domácí se liší kontrastním zbarvením, jelikož mají na rozdíl od nich světle, občas tmavě zbarvený hřbet a čistě bílé břicho. Dalším rozeznávacím znakem je ocas, který je na hřbetní straně tmavší, na břišní světlejší a jeho kůže se dá stáhnout. Je to obranné zařízení umožňující včas uniknout, tzv. autonomie (jako odlomení ocasu u ještěrek). Obnažená ocasní páteř brzy zaschne a ulomí se nebo si ji myšice sama odkousne a žije dál. Myšice lesní se od jiných myšovitých a od ostatních lesních hlodavců nejlépe rozliší podle dlouhé zadní tlapky, velkého boltce a hlavně podle žluté skvrny na hrdle (proto se někdy nazývá také žlutohrdlá).

Znatelně obtížnější je rozeznat myšici lesní od své příbuzné myšice křovinné, což je u mladých jedinců v přírodě nemožné, v dospělosti je nejmenší překrývání v délce tlapky a boltce: většina jedinců s tlapkou větší než 23 mm a boltcem delším než 18 mm patří k myšici lesní.

Hmotnost myšice lesní se pohybuje od 20 do 45 g, její tělo měří 30 - 125 mm, ocas 87 - 127 mm, zadní tlapka 23 - 27 mm a její boltec 18 - 21 mm.

 Způsob života

Myšice lesní je typický noční hlodavec, rychle běhá, skáče do výšky několik desítek cm a skvěle šplhá po keřích i stromech. Svá hnízdatrávy a listí si staví v dutinách nebo mezi kořenami stromů, ale obsazuje i ptačí budky. Většinu své potravy hledá na zemi, kde pojídá semena, plody a živočišnou stravu, v malé míře i zelené části rostlin a houby. Občas si pro potravu vylézá na stromy nebo keře, kde žere žaludy, bukvice, ořechy a nedělá ji větší problém poradit si s tvrdou skořápkou. Svou potravu si bere do předních tlapek a žere ji rychlým tempem na místě, někdy s ní odběhne do úkrytu či do svého hnízda. tvořena z

Hodně potravy si také schromáždí ve svém hnízdě a před zimním spánkem se dostatečně nažere a zaleze do svého už připraveného a vystlaného hnízda, kde často přezimovává i víc jedinců pohromadě a využívají tělesné teplo ostatních.

Období říje závisí na okolí: v nížinách se rozmnožuje od března do listopadu, na horách od května do srpna. Samice je březí zhruba 23-26 dnů a rodí nejčatěji 2 × až 3 × za sezónu. V jednom vrhu je 2 - 9 (průměrně 5 mláďat). Mláďata kojí dva týdny, ve třech týdnech se osamostatňují a v 6 - 8 týdnech pohlavně dospívají. Pokud se myšice lesní nestane kořistí kuny, sovy nebo zdivočelé (příp. divoké) kočkynemoci, může se v přírodě dožít 2, v zajetí až 4 roky,nebo nepodlehne úrazu či nemoci, může se v přírodě dožít 2, v zajetí až 4 roky.

                                              Myš domácí

Některé charakteristické znaky a odlišnosti

• játra: slabě vyvinutá vazivová tkáň mezi jaterními lalůčky -> téměř ode sebe nejsou ohraničeny. Jsou tam také kolem cév lymfoidní buňky.

• Má žlučový měchýř (na rozdíl od potkana)

• Předloketní kosti jsou spojené vazivově -> nelze provést supinaci a pronaci.

• Kompakta dlouhých kostí: na příčném průřezu malý počet osteonů.

• Zdvojením poplicnice vzniká pleurální vak pro srdeční lalok plíce.

• V ledvině je jen jedna papila ledvinná. V ledvině je hodně glykogenu – hlavně u mladých zvířat.

• Nadledvina: ostré ohraničení mezi kůrou a dření viditelné pouhým okem.

• Děloha: jednovrstevný cylindrický epitel, spodní úsek krčku: vrstevnatý dlaždicový epitel. Děložní žlázky ojediněle málo rozvětvené. U březí myši rozšíření cév v děloze, okolní tkáň se překrví.

• Odlišnosti (od člověka) také v placentě.

• Příštítná žláza: člověk má dva páry, hlodavci mají jeden pár.

• erytrocyty: průměr 5,7 μm, anizocytóza (kolísá velikost), počet 6-11 milónů v ml

• aorta: 6-10 elastických blanek u medie, směrem k periférii řídnou

• slezina: bílá dřeň je na příčném řezu viditelná pouhým okem

• kůže: není stratum lucidum, není pigment v epidermis ani ve škáře, potní žlázy jsou zakrnělé a v kůži řídce.

• nášlapové polštářky na prstech a na dlani, drsná kůže, málo svaloviny, málo tuku

• slepé střevo: 3 cm dlouhé (tračník je dlouhý 12 cm)

• plíce: levá plíce lobus sinister má jeden lalok, pravá plíce lobus dexter má čtyři laloky (anglicky: cranial, middle, caudal, accesory lobus). Na rozdíl od plic člověka, který má levá plíce 2 laloky (superior, inferior) a pravá plíce 3 laloky (superior, middle, inferior).

 Vývoj myši

• Od 6 párů somitů: pravidlené kontrakce srdce.

• Obecně je nejdůležitější fáze vývoje od 7,5-8 dne p.c. (objeví se neurální rýha (early headfold stage)) až pod 9,5-10 dne p. c. (objeví se přední končetiny).

• inverze zárodečných vrstev (inversion of the germ layers, „turning“, axial rotation). Je to u myši a všech hlodavců, ale není u dalších savců. V období od 7,5-8 dne (6-8 párů somitů) až 9-9,5 dne (14-16 párů somitů, tzn. Theiler fáze 12-13).

• Ve věku nad 11,5 dne lze určit fázi i jen zvenku morfologicky (i jen podle nenařezaného materiálu.)

• Theiler fáze 19 a výše je lepší nepopisovat fázemi ale přímo věkem myši.

• U myši je přechod embryo -> fétus (asi Theiler fáze 23, fétus je včetně TS 23) méně důležitý než u člověka (je velmi krátké období vývoje). Proto je v mnoha publikacích o vývoji myší u všech fází pojem „embryo“.

                

                                                Myšice křovinná

  Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) je myšice asi stejně velká jako myš domácí.

  Obývá suché lesy, křovinatá místa na krajích polí, také parky apod. Dosahuje délky těla až 11 cm a délky ocasu 10,5 cm. Staví si hnízdo v noře, kterou si sama vyhrabe. Doupě má 2 až 3 východy. Samice vrhá až čtyřikrát ročně 2 až 9 mláďat, která otevírají oči po 12 dnech. Myšice křovinná dobře šplhá a dovede také plavat. Za potravou se vydává po setmění.

  Živí se semeny, výhonky, kořínky a hmyzem. Často si dělá zásoby například pecek třešní. Zimu nepřespává a dožívá se kolem 4 let.

                                                              Myšivka horská                    

Popis

• Ocásek je téměř o polovinu delší než tělíčko (to má délku asi 5 až 7,5 cm).

• Myšivka je na první pohled nápadná tmavým podélným pruhem od špičky ocásku až po oči.

• Srst je jinak zbarvena okrově, na bříšku šedavě.

• Zadní končetiny jsou mohutněji vyvinuté než přední (ne však tak výrazně jako u tarbíků) a mají pět prstů. Na předních končetinách jsou prsty pouze čtyři.

• V tlamičce mají před přední stoličkou navíc jeden zakrnělý zub.

• Horní ret není rozštěpen jako u myši.

• Je to všežravec. Živí se travními semeny, bobulemi, nebo drobným hmyzem.

Rozšíření

Místa jejího výskytu zasahují přes střední Evropu až na Sibiř. Dále na sever žije i v nižších nadmořských výškách, ve střední Evropě pouze v horách.

Areál jejího výskytu bývá udáván v okolí rozmezí 500 m.n.m. až 1900 m.n.m. z čehož vyplývá, že myšivka žije i nad horní hranicí lesa. Dává přednost vlhčím místům, často ji tedy můžeme spatřit na rašeliništích a horských loukách. V ČR její výskyt potvrzen poměrně nedávno (až ve 20. tisíciletí). Vyskytuje se v Jeseníkách, na Králickém Sněžníku nebo na Šumavě a v Novohradských horách. Hojnější je na Slovensku.

Život

• Je to tvor aktivní hlavně v noci, dá se ale spatřit i přes den.

• Zdržuje se hlavně na zemi, ale dokáže i obratně šplhat.

• Letní hnízdo si staví mezi kořeny stromů, nebo v dutinách pařezů z trávy nebo mechu.

V něm vychovává jednou za sezónu 2 až 7 mláďat. Toto hnízdo mívá často rozděleno na dvě místnosti. Zimní hnízdo si myšivka vyhrabává pod zemí a zimu přečká stočená v klubíčku ve stavu hibernace (tento stav byl někdy pozorován i v létě při velmi zhoršených podmínkách).